básně
Déšť jako Duch svatý
všechnu špínu ZE MĚ umyje,
za deště postavím se do zahrady,
kde je On je i naděje.
Tiše ho vyzývám
a prosím o pomoc,
skládám svou naději
v Jeho velikou moc.
Noc, ten černý závoj dne,
noc, černější než ebenové dřevo je.
Noc, šedá, cínová, jindy barvy medu,
noc, jejíž zázraky však popsat nedovedu.
Noc, ta co Tě jemně pohladí,
noc, ta co Tě do krajiny snů přívádí...
Láska je břitva, ta po které chodím já
Barvy stříbrné
V prachu s ní spím s jeho dcerou
Její oči
Mrtvé nevinnosti jsou plné
Modlím se za ní stále
A neskončím nikdy sám
Trpěl bych do krve
Abych ji mohl mít jen já
Bridge:
Žiji na ostří nože
Vnikající do mé kůže
Žiji na ostří nože…ty víš
Chorus:
Ty činy zločinců žijou dál
Ty činy zločinců žijou dál
Ty činy zločinců žijou dál
Ty činy zločinců žijou dál
Kruh ohně pálí můj křest slastný teď mnou
Ke konci běží
Sedmé jehně mrtvé
Kniha života přede mnou leží
Modlit se za tebe budu
A někdy se snad vrátím
Vzepřu se osudu
Tam se to naučím
Prší,
a ty se jen díváš,
jak kapky stékají po okně.
Přemýšlíš
a s každou kapkou,
odchází i myšlenka,
co jsi vlastně udělala špatně.
Nemysli na to,
vždyť ty kapky ti stekaji po tvari,
Pláčeš, ¨
ale pláčem nic neurovnáš,
nevrátíš čas ani nezlepšíš situaci.
Jen se ti uleví a rozmažeš si řasenku.
Stojí ti to za to?
Tak čti a plač...
V paprscích slunce se kapka třpytí
Svírá ji síť jemných pavučin
Kdo zachrání ji, kdo ji do dlaní chytí
Uchrání ji před světem zlým
Jak sevřít duhu a chytit vítr
Dá se snad obejmout smutek a žal
Lze zachránit toho, jemuž vrazil dýku
do zad člověk, kterého přítelem zval
Ta kapka je slza, kterou v srdci cítí
Po zradě i slunce dřív než jde spát
Nelze ji zachránit, nebo ji chytit
Čeká ji temný do hlubin pád
nebe se otevřelo
štěstím začal jsem plakat
záře oslepila kalné oči mé
po schodech z mlhovin
mlčky sestoupil anděl
byl sněhobílý a ruce měl sepnuté
dlouho jsme čekal
a teď v jeho přítomnosti jsem lichý slov
úžasem stal jsem se nehybným
říkám si, že je to sen
že procitnu a vše realita pohltí
společně s tvorem pochybným
došel ke mně
skrze svůj pohled navštívil mou duši
čas se v ten moment zastavil
chvěl jsem se
a cosi v mém nitru dělo se
jako by srdce mé do běla rozžhavil
po chvíli padl jsem na kolena
nebe stalo se opět jen nebem
a slaný déšť postavu bílou smyl
já byl tím andělem
sám v sobě hledal jsem odpuštění svých vin
doufám jen, že jako anděl jsem spravedlivým byl